O mně

Od flétny po kytaru

Narodila jsem se v Brně, do mých šesti let jsme s rodiči a mou sestrou žili v Neslovicích na Brněnsku. Už tehdy jsem měla k hudbě blízko a tvrdila jsem, že jednoho dne budu zpěvačka. Začala jsem chodit do základní umělecké školy hrát na flétnu, potom na housle, ale ani jedno jsem nedokončila. Nebavila mě nauka. Když jsme se později přestěhovali na Vysočinu do Hrotovic, chtěla jsem s hudbou samozřejmě pokračovat.

Tehdy se mi zalíbil saxofon, který na základní umělecké škole v Hrotovicích také vyučovali. Jenže já nikdy nebyla úplně studijní typ, noty jsem se neučila, hudební teorii také ne a písničky, které jsem se měla učit do hodin, jsem hrála podle paměti. Sice správně, ale když mi pan učitel řekl, ať začnu hrát od určitého místa v notách, nevěděla jsem, kde to je.

Začátky mé pěvecké kariéry

Základní školu jsem vychodila v Hrotovicích, kde jsem začala chodit do kroužku hrát na kytaru, který vedla paní Renata Holíková. S kytarou jde ruku v ruce také zpívání a tak to začalo. Paní Holíková mě přihlásila do první pěvecké soutěže, potom do další a další a tak jsme společně ještě s dalšími spolužačkami pravidelně trénovaly, jezdily na soutěže a dělaly, co nás baví. S naprostým klidem tedy můžu říct, že právě paní Renata Holíková se velkým kusem podílela na začátcích mé pěvecké kariéry. Samozřejmě mě podporovali i rodiče, fandili mi, vozili na soutěže, a poslouchali, jak si v pokojíčku celé dny zpívám. 

Na druhém stupni základní školy jsem začala zpívat v zábavové kapele z Ivančic. Každý víkend jsem tak byla na pódiu, naučila jsem se trochu pracovat publikem a při zpívání jsem se uvolnila. S kapelou jsme hráli převzaté písničky, na kterých jsem se mohla naučit pracovat s hlasem a trochu jsem se i otrkala. S kapelou jsme se časem rozloučili. Vydala jsem se svou cestou. 

První láska a první píseň

Jak jsem dospívala, samozřejmě jsem se začala zajímat i o kluky. Po prvním rozchodu jsem napsala svou první písničku. Bylo mi 13, jmenuje se Včerejší noc a dodnes ji na koncertech hrajeme. I když bylo období, kdy jsem ji nechtěla ani slyšet. Od té doby už jsem napsala desítky písniček. Některé můžete znát, jiné zase leží v šuplíku nedokončené anebo prostě čekají na svůj čas. 

V tomto období jsem jezdila zpívat na akce, které moderoval můj táta. 90% byly playlistu převzaté písničky, které jsem postupně začala prolínat těmi mými. Za pomoci mého táty jsme poskládali novou kapelu, se kterou jsme mým písničkám dali celou aranž. Postupem let se sestava v kapele trochu prostřídala, avšak fungujeme dodnes. Na bicí hraje Luboš Denner ml., na kytaru Milan Diviš, baskytaru má pod palcem Tonda Kopřiva a na klávesy hraje Aleš Čurda. Potkávám se především na zkouškách a následně ve studiu při nahrávání jednotlivých písniček. Máme za sebou několik vánočních koncertů, na kterých nám hostovaly děti ze ZŠ Hrotovice pod vedením paní Holíkové. 

Nyní mě na koncertech nejčastěji doprovází můj kytarista Milan Diviš. Spolu s Mildou hráváme akustické koncerty. Dvě kytary a můj zpěv. 

Na vlnách rádia

Kromě hudby do mého života patří také moderování a práce v rádiu. Když jsem ukončila střední školu a přestěhovala se k mému muži na Slovensko, musela jsem začít přemýšlet nad tím, co budu dělat, kde budu pracovat. Pravda, trochu jsem se inspirovala mým tátou, který v několika rádiích pracoval, a do kterých jsem s ním často chodila. Dar řeči mám rozhodně po obou rodičích. Jak po tátovi, tak po mé mámě.

Dá se tedy říct, že hudba mě mým životem provází každý den. K tomu mám skvělou rodinu, milujícího muže, zdravého syna a parádní přátelé, kteří jsou mi často inspirací pro mé písničky a hlavně obrovskou podporou v životě. 

Věřím, že až se spolu s vámi potkám na koncertě, že bude možnost si třeba říct i něco víc. Budu se těšit! Mějte se zatím krásně.